Proč se srovnáváme s ostatními a jak si tím méně ubližovat
Je neděle večer. Z nudy otevřete Instagram a vzápětí na vás vyskočí čerstvé zásnuby, těhotenské bříško a klíče od nového bytu. Vy přitom zrovna čekáte, jestli vám vůbec odpoví člověk, se kterým si už týden píšete. Ještě před pár minutami to byl docela obyčejný večer. Teď máte pocit, že se všichni ostatní posouvají kupředu, zatímco vy stojíte na místě.
Proč nás srovnávání s ostatními dokáže tak zasáhnout? A dá se vůbec ubránit dojmu, že cizí radost je naše osobní selhání? S psychoterapeutkou a socioložkou Markétou Šetinovou se podíváme na to, co nám tyto pocity mohou prozradit.
Proč se vůbec srovnáváme s ostatními
Když vás při pohledu na úspěch někoho jiného píchne závist, možná si k tomu ještě vyčtete, že mu to nedokážete jednoduše přát. Samotné srovnávání ale není chyba charakteru. Naopak nám pomáhá zorientovat se ve světě a odhadnout, jak si v něm vlastně stojíme.
Psycholog Leon Festinger popsal teorii sociálního srovnávání už v roce 1954. Její součástí je myšlenka, že když nám chybí objektivní měřítko pro hodnocení vlastních názorů a schopností, obracíme se k druhým lidem.
V běžném životě to může vypadat docela nenápadně. Třeba když dostanete novou pracovní nabídku a hned zjišťujete, kolik na podobné pozici vydělávají ostatní. Jejich zkušenost vám zkrátka pomůže posoudit tu vaši.
Kdy srovnávání inspiruje a kdy už ubližuje
.jpg)
Představte si, že kamarádka začne podnikat a vy si uvědomíte, že byste jednou chtěla dělat to samé. Zeptáte se jí, jak vlastně začala, a zjistíte, co byste pro to musela udělat vy. V takové chvíli vám srovnání s druhými dalo užitečný podnět.
Úplně stejná zpráva ale může spustit i jinou reakci: „Ona už má vlastní firmu a já pořád nic. Jsem prostě neschopná.“ Místo toho, abyste se zaměřila na jednu konkrétní věc, najednou šmahem odsoudíte celou svoji osobnost.
Právě tady se srovnávání stává bolestivým. Z cizího úspěchu si uděláme důkaz vlastní nedostatečnosti. Přitom to, že si někdo zrovna plní sen, po kterém toužíme i my, o našich schopnostech nevypovídá vůbec nic.
Nebudu vám tvrdit, že srovnávání s ostatními se dá vypnout. Ale dá se s ním pracovat, aby nebylo tak bolestivé.
Na sociálních sítích vidíme jen to nejlepší
Při srovnávání hraje obrovskou roli, co o životech druhých skutečně víme. Na sítě dáváme úspěchy a romantiku, ne únavu a nevyřízené e-maily. Algoritmy nám navíc servírují obsah, který v nás zaručeně vyvolá reakci, takže o náhodném vzorku reality tady nemůže být řeč.
Neznamená to, že ostatní svůj život předstírají. Jejich radost je často naprosto upřímná, jen nám uniká zbytek příběhu. Zatímco u sebe důvěrně známe všechny pochybnosti a dny blbec, z cizího života vidíme jen pár vybraných momentů.
Partner sestavený z předností ostatních
Srovnávání se netýká jen toho, jestli vztah máme, nebo ne. Ovlivňuje i naše nároky na partnera. Kolega je vtipný, kamarádčin přítel spolehlivý a jiný známý skvěle vypadá. Z těch nejlepších vlastností si v hlavě poskládáme ideál a pak se divíme, že mu náš skutečný partner neodpovídá.
Jenže ho porovnáváme s nesmyslnou iluzí. Mnohem víc pomůže položit si jasnou otázku: co mi teď ve vztahu doopravdy chybí? Za lítostí nad cizí fotkou ze společného wellness se může skrývat jen touha po tom, abyste na sebe měli víc času. A to se partnerovi vysvětluje mnohem snáz než výčitka, proč není jako neexistující pan Dokonalý.
Co už jsme podle okolí měly stihnout
Svatba, dítě, vlastní bydlení. K velkým životním milníkům si často automaticky přiřazujeme i věk, do kdy je musíme zvládnout. Když si je lidé kolem nás postupně odškrtávají, snadno nás přepadne strach, že nám ujíždí vlak.
To se označuje jako sociální hodiny. Nepsaný rozvrh toho, co se má stihnout v jakém věku. Jenže doba se mění, a co platilo pro naše rodiče, už je dávno jinak. Jeden univerzální návod na správně prožitý život zkrátka neexistuje.
To neznamená, že máme reálné obavy, například kolem mateřství, odbýt frází, že všechno má svůj čas. Je ale důležité oddělit nesplněná přání od vlastní sebehodnoty. Můžeme si dovolit smutek z toho, že věci nejdou podle plánu, a neodsuzovat při tom sebe samu.
Jak pracovat s bolestivým srovnáváním
Vraťme se k onomu příspěvku na sociální síti, kvůli kterému si připadáte pozadu. Zkuste si celou situaci rozdělit na tři části: co se skutečně stalo, jaký příběh si k tomu vyprávíte a jaká vaše potřeba se pod tím skrývá. Klidně si to sepište nebo řekněte nahlas.
-
Pojmenujte samotný fakt
„Kamarádka je těhotná.“ To je holá informace. Zkuste u ní na chvíli zůstat a nevyvozujte z ní závěry o sobě. Tahle zpráva totiž nijak nehodnotí vaše kvality ani nepředpovídá vaši budoucnost.
-
Všimněte si vlastního výkladu
„Všechny už mají rodinu a mně to nikdy nevyjde.“ Tohle už je váš vlastní příběh. Všimněte si, jak slova jako „všechny“ nebo „nikdy“ dokážou z jedné situace udělat hodnocení celého vašeho života.
-
Zkuste najít skryté přání
Co přesně se vás na té zprávě dotklo? Toužíte po dítěti, po pevném vztahu, nebo vás bolí vlastní pocit nejistoty vedle uspořádaného života kamarádky? Odpověď možná nepřijde hned. Až se tak ale stane, posunete se od prostého „zase závidím“ k pochopení toho, na co se teď potřebujete zaměřit.
Najděte malý krok ke svému přání
Když už víte, co přesně vám chybí, můžete se zeptat, co pro to lze udělat. Třeba hned tento měsíc. Pokud vám chybí čas ve dvou, naplánujte s partnerem společný večer. Pokud závidíte kamarádce pracovní úspěch, napište jí a zeptejte se, jak ho dosáhla. A jestli toužíte po vztahu, zkuste dát šanci novému setkání.
Nemusíte ale každé píchnutí závisti měnit v akční plán. Někdy je potřeba si jen přiznat zklamání. A dost možná nakonec zjistíte, že danou věc vlastně vůbec nechcete – jen jste podlehla pocitu, že už byste ji dávno měla mít.
Nemáme stejné výchozí podmínky
Za cizím úspěchem většinou nevidíme to podstatné: rodinnou podporu, finanční polštář, zdraví nebo zkrátka lepší příležitosti. Nezačínáme ze stejné startovní čáry a některé překážky prostě jen pevnou vůlí neprorazíte. Proto ani ten nejlepší plán nemusí přinést stejný výsledek, jakého dosáhl někdo jiný.
Když hledáte svůj další krok, vycházejte čistě z vlastních možností. I drobný posun se počítá, pokud odpovídá tomu, co zrovna potřebujete a na co vám aktuálně stačí síly.
Až vás příště při srovnávání na sociálních sítích přepadne nepříjemný pocit, zkuste se u něj na chvíli zastavit a prozkoumat ho. Může vám totiž napovědět, co je pro vás skutečně důležité a po čem ve svém životě toužíte.
Laura Brázdová Správa sociálních sítí
Mým hlavním úkolem je plánování a tvorba obsahu na sociálních sítích a jejich denní správa. Tvořím zejména na platformy Instagram a Facebook, kde také odpovídám na vaše zprávy a komentáře. Miluju tanec, cestování a čas strávený s rodinou či přáteli!